Kodžiki: Záznamy o starých věcech

Takže jak jsem slíbil, ze všeho nejdřív se budu věnovat staré japonské mytologii. Nejlepším pramenem pro její zkoumání je právě kronika Kodžiki (古事記) , jejíž jméno doslova znamená Záznamy o starých věceh .

Co vlastně obsahuje kronika Kodžiki?

První císař Džinmu zakládá Japonsko

Z naší historie jsme zvyklí, že kronika je přísně dějepisné dílo, které obsahuje jen skutečné události a píše jen o lidech, kteří opravdu žili, tedy že jejím obsahem jsou pouze fakta. Kodžiki se v tomhle směru od našich kronik výrazně liší, líčí totiž události od vzniku světa až po rok 628, tedy rok smrti císařovny Suiko, takže je jasné, že první části kroniky obsahují víceméně  mýty, i když jsou prezentovány jako naprosto věrohodná historická skutečnost.

To platí především pro události popisované v prvním svazku (Kronika má předmluvu a tři svazky) - zde se totiž popisuje stvoření světa, zrození bohů a příběhy o nich, legendy o původu smrti, o tom, proč se střídá den a noc (podobně jako je to třeba ve starých řeckých mýtech) a nakonec o tom, jak Ninigi, vnuk bohyně slunce Amaterasu a dědeček prvního japonského císaře, sestoupil na zem. Údaje v tomto svazku sice nejsou historicky věrohodné, ale zachycují velmi mnoho příběhů ze staré japonské mytologie (například o Izanagim a Izanami, o Amaterasu a Susanoóvi, o osmihlavém hadovi Jamata no Oroči a meči Kusanagi atd.), které se do té doby nejspíš předávaly jen ústně, takže pro nás má i tato část kroniky nesmírnou hodnotu.

Ani druhý svazek není příliš věrohodný.  Líčí se tu pouť prvního císaře Džinmua z Kjúšú, kde sestoupili z nebes na zem jeho božští předkové, do oblasti Jamato, kde údajně roku 660 před naším letopočtem založil Japonsko a odkud začal sjednocovací proces.  Popisují se zde i činy prvních patnácti legendárních císařů, ale někteří z nich žijí podivně dlouho (například Sudžin se měl dožít 168 let) a není způsob, jak údaje uváděné v této části kroniky ověřit, takže nemohou být považovány za spolehlivý historický pramen. Obecně se má za to, že tito císařové jsou vymyšlení, a že byly vymyšleni proto, aby bylo možné posunout založení Japonska Džinmuem do astrologicky vhodného data 660 př. n. l.

Třetí svazek je už poměrně věrohodný, jsou v něm popisování historicky doložení císařové, kde stál jejich palác a jak se jmenoval, kolik měli manželek a dětí, co za dobu svojí vlády vykonali a kde jsou pohřbeni. Čím blíž době, kdy byla kronika sepsána, tím víc se datace událostí blíží údajům z jiných kronik, takže přinejmenším tuto část kroniky můžeme bezpečně považovat za historický pramen.
Kromě historických událostí je v Kodžiki zapsáno mnoho starobylých básní, jejichž autorství je přisuzováno císařům a bohům, početná vysvětlení místních názvů, většinou dost nepravděpodobných, a v neposlední řadě je zde odvozován božský původ dvorských rodů starého Japonska.

Kdy a jak byla kronika napsána?

takhle nějak mohl vypadat text Kodžiki

Většina informací, které máme o okolnostech vzniku Kodžiki pochází z předmluvy, která je její součástí a kterou napsal dvořan Ó no Jasumaró, hlavní kompilátor kroniky. Ten v ní uvádí, že mu císařovna Genmei (vládla v letech 707-715) nařídila, aby sepsal kroniku podle záznamů ze starších písemností, které na rozkaz císaře Tenmua (672-686) nastudovala a přednášela osoba jménem Hieda no Are. Podle předmluvy byla kronika dokončena roku 711, byla by tedy stará asi 1300 let.
O předmluvě ale existuje mnoho pochybností, tvrdí se, že byla sepsána dodatečně až mnohem později, a proto by údaje uvedené v ní nemusely být úplně pravdivé. Také se dlouho tvrdilo, že dvořan Ó no Jasumaró nikdy nežil, a že se tak jen podepsal někdo jiný (protože tím, jak v kronice vykládal některé události by si mohl znepřátelit některé dvorské rody, a tak chtěl zůstat anonymní), ale v 70. letech se našel Jasumarův hrob opatřený údaji, které ho bezpečně identifikují.

Tajemstvím je zahalena i postava osoby jménem Hieda no Are, neví se ani docela jistě, jestli to byla žena nebo muž. Podle jedné verze to byla šamanka, která putovala po Japonsku a vyprávěla legendy (taková tradice tehdy v Japonsku skutečně byla). Bylo by to logické, protože taková osoba by znala příběhy, které byly ústně tradovány po mnoho generací a mohly tak být považovány za velmi staré.

Jasumaró v předmluvě také píše, že měl k dispozici dvě starší historická díla, která se ale nedochovala, měla prý shořet při požáru sídla rodu Soga. Takže výsledný text Kodžiki je nejspíš směsice ústních vyprávění a údajů ze starších kronik. 

Kronika je napsána zvláštní čínštinou s prvky japonštiny. To souvisí s tím, že čínské písmo se pro zápis japonštiny dá použít jenom těžko, protože oba jazyky nejsou příbuzné a fungují úplně jinak. Básně, které kronika obsahuje, jsou napsány japonsky, ale pomocí čínských znaků (je důležité jen to, jak se ty znaky čtou, ne co znamenají). To je pro nás cenným svědectvím o průběhu procesu, kterým se Japonci ve starověku vyrovnávali s čínským písmem a hledali způsob, jak se jeho pomocí zapsat japonštinu - důsledkem toho je, že japonské písmo je dnes druhé nejkomplikovanější na světě...

Originál kroniky se nedochoval, máme jenom opisy. Ty se dělí na dvě skupiny, rukopisy z Ise a rukopisy rodiny Urabe. Nejstarší rukopis (z roku 1371/2), který je navíc snad i kompletní, patří do skupiny Ise a dnes se nachází v chrámu Šinpukudži v Nagoji. Je považován za národní poklad.

Nejznámější rukopis ze skupiny Urabe je Júhanbon, z roku 1522, na němž byla založena první tištěná edice Kodžiki z roku 1644.

Proč Kodžiki vznikla?

Amaterasu, nejvyšší bohyně Japonska

V době, kdy se kronika psala, tedy snad na konci sedmého a počátku osmého století, byl mladý japonský stát v kontaktu s mnohem větší a vyspělejší Čínou, která měla nejen vlastní písmo a mnoho dalších technických vymožeností, ale i oficiální ideologii císařů jako božských vládců, které k vládě opravňuje Mandát Nebes. Japonský císařský rod cítil potřebu také nějak ospravedlnit svůj nárok na vládu nad Japonskem. Proto byla sepsána kronika Kodžiki, ve které jsou japonští císařové prezentováni jako potomci bohyně slunce Amaterasu - nejvyšší bohyně Japonska. Nárok japonských císařů na trůn je tedy věčný, narozdíl od císařů čínských, kterým může být Mandát Nebes odňat, pokud se mu zprotiví tím, že neplní své vladařské povinnosti a jejich lid strádá.

V Kodžiki je líčen i původ
ostatních mocných rodů v tehdejším Japonsku (například Ótomo, Mononobe, Nakatomi atd.), většinou jsou popisováni jako potomci nižších bohů, podřízených bohyni Amaterasu, a proto jsou oni sami podřízenými císařského rodu. Rodové mýty jednotlivých klanů, zvaných udži, jsou včleňovány do jedné velké japonské národní mytologie. Zajímavé je, že kronika zcela opomíjí buddhismus, který už v té době zcela jistě rozšířen byl, (podle tradice přišel buddhismus do Japonska v roce 538) a existenci Číny. V pasáži o stvoření světa je popisováno jen stvoření japonských ostrovů, jako by na světě nic jiného kromě Japonska nebylo. Kodžiki je tedy soukromou kronikou Japonska, určenou pro domácí produkci - sepisuje jeho mýty a potvrzuje postavení císařů coby věčných vládců Japonska.

Kodžiki - Kronika dávného Japonska

Nejstarší japonskou kroniku si můžeme přečíst i v češtině. Už delší dobu je u nás dostupný překlad od F. R. Hrabala ze slovenské Kodžiki, která byla ale zase jen překladem z angličtiny, takže česká verze je už originálu dost vzdálená.
Naštěstí máme ale od roku 2012 i český překlad přímo z japonštiny jménem Kodžiki - Kronika dávného Japonska, a to díky profesoru Karlu Fialovi. Já osobně ho mám a rozhodně ho doporučuji k přečtení, obzvlášť pokud vás zajímají japonské legendy. Na začátku je i historický kontext vzniku, což se bude hodit, pokud se zajímáte o historii Japonska. Text je opatřený spoustou poznámek a vysvětlivek, takže se v tom neztratíte a budete tomu rozumět. Na pohled je to sice obrovská bichle, ale to hlavně kvůli těm poznámkám.



Tak doufám že se článek líbil, budu vděčný za jakékoliv  komentáře :D